Šelmy v Beskydech

Současný stav velkých šelem v ČR

Odhad současné početnosti velkých šelem v ČR

Rys	do 100 kusů
Vlk	do 10 kusů
Medvěd	do 5 kusů

Historie výskytu velkých šelem v ČR a vývoj jejich početnosti

	vyhuben na území dnešní ČR	kdy se do ČR vrátil
Rys	přelom 19. a 20. st.	1946
Medvěd	1893	1973
Vlk	přelom 19. a 20. st.	1994

Vlk obecný

Vlk byl u nás běžným zvířetem až do konce 17. století. Intenzivněji se začal lovit asi od poloviny 17. století a jeho početnost výrazně klesala asi od začátku 18. století, až byla původní populace zcela vyhubena - posledního vlka v Beskydech zastřelil 5. března 1914 František Jež u Bukovce (dnes zde, v nejvýchodnějším výběžku ČR, stojí tomuto vlku pomník). První věrohodné údaje o návratu vlků do ČR máme až v roce 1994 z Beskyd. Od té doby jsou vlci v tomto západním koutu Karpat zaznamenáváni každoročně. Příchod vlků do Beskyd souvisel se zvětšováním vlčí populace na Slovensku (zde nebyli vlci, stejně jako rysi a medvědi, úplně vyhubeni nikdy). Předpokládá se, že tato migrace východ-západ souvisí s vysidlováním venkova, přesunem hospodářských aktivit do měst, dočasnému zákazu lovu vlků na Slovensku, zlepšováním vztahu lidí k vlkům atd.

Příchod vlků do Beskyd byl nečekaný a nebyl tehdy zcela akceptován místním obyvatelstvem. Situaci značně zkomplikovala média, která začala vyvolávat vlnu strachu a přisuzovat vlkům vlastnosti, které nemají. V té době navíc neexistoval zákon na úhradu škod na hospodářském zvířectvu způsobených velkými šelmami, proto se obzvláště dotčeni cítili chovatelé ovcí. Toho využili někteří myslivci, kteří se začali stavět do role místních hrdinů, chtěli "vzít spravedlnost do vlastních rukou" a začít vlky lovit. Zejména v roce 1996 Správa CHKO Beskydy dostávala zprávy o upytlačených vlcích (např. vystřílení celé smečky včetně šesti vlčat). Koncem roku 1997 a začátkem roku 1998 byl zaznamenaný počet pozorování vlků nejnižší, hovořilo se o tom, že vlci jsou znovu kompletně vybiti. Z té doby existují i pozorování krvavých vlčích stop. Přesto se v předjaří 1998 objevila zpráva o pozorování 1 – 2 vlků. V současnosti (2005) na základě údajů z monitoringu vlčích hlídek a Správy CHKO Beskydy odhadujeme, že se na území CHKO Beskydy a navazujícím území na Slovensku (CHKO Kysuce, Javorníky) pohybují 2 – 3 smečky vlků (5 – 10 jedinců).

Současné rozšíření vlka obecného (Canis lupus) v ČR v letech 2000 – 2003 (Červený, Vaňek & Hošek 2005, Vesmír 84 (11).

Otázka výskytu vlků v jiných částech ČR je problematická, vlci se od druhé poloviny 90. let ojediněle vyskytli v Rychlebských horách a Jeseníkách (např. nález upytlačeného vlka na Bruntálsku v červenci 2005). Ze Šumavy existuje za posledních 15 let několik věrohodných údajů o výskytu vlků včetně 2 mrtvých zvířat z let 1996 a 1998. Jedná se o vlky uprchlé ze zajetí, ale zřejmě i o migranty z východu (Karpaty). Téměř vždy však šlo o zjištění jednoho zvířete a rovněž rozmnožování zde nebylo prokázané, přestože potenciál pro trvalý výskyt vlků šumavské lesy mají.

Rys ostrovid

Rysí populace v Čechách zanikla v první polovině 19. století (poslední doložený zástřel je z roku 1835 od Tábora). Z Jeseníků a Moravskoslezských Beskyd je však znám relativně častější výskyt ještě na přelomu 19. a 20. století, než byli i tady rysové vyhubeni. Opětovně k nám začal rys pronikat během 2. světové války po roce 1946. Koncem 50. let se jeho početnost v Beskydech odhadovala na 25 jedinců. Byl však ilegálně loven a v letech 1962 – 1975 jeho vybíjení dokonce probíhalo v souladu s tehdejší mysliveckou legislativou. V letech 1976 – 1977 tak byly Beskydy opět rysů pusté. Stejně smutný osud rysa potkal v 80. letech v Jeseníkách a na Javořické vrchovině (okraj Českomoravské vrchoviny), přestože už byl zákonem chráněn. V roce 1989 se velikost jesenické populace odhadovala na 15 – 18 kusů, dnes se zde vyskytuje maximálně 5 zvířat; ještě horší je situace v Děčínské pahorkatině (NP České Švýcarsko), kde byl již rys patrně zcela vyhuben. Zprávy o rozmnožující se populaci rysa na Javořicku mizí po roce 1986. V průběhu posledních padesáti let tak u nás byly vyhubeny (nebo na hranici vyhubení zredukovány) nejméně čtyři přirozeně vzniklé rysí populace (Jeseníky 1950 – 1959 a 1983 – 1989, Beskydy 1960 – 1969, Javořická vrchovina 1980 – 1986).

Současné rozšíření rysa ostrovida (Lynx lynx) v ČR v letech 2000 – 2003 (Červený, Vaňek & Hošek 2005, Vesmír 84 (11).

Přirozené osídlení Beskyd bylo rysům opět umožněno omezením jejich lovu na Slovensku v roce 1975. Beskydská populace se dnes odhaduje na 15 – 20 kusů.

Odlišný byl vývoj rysí populace na Šumavě (česko-bavorská populace), kam bylo v letech 1982 – 1989 vypuštěno 18 divokých rysů původem ze Slovenska. Procesu, kdy vracíme člověkem vyhubená zvířata do míst, kde dříve volně žila, říkáme reintrodukce. Na všech reintrodukcích rysů nejen na Šumavu, ale i do Alp, se podílela ostravská zoo a její tehdejší zaměstnanec Ludvík Kunc.

Už v roce 1970 byli rysové vypuštěni také v Bavorském lese (Německo), a tak i na Šumavě v době české reintrodukce mohlo žít zhruba 18 zvířat. Rysům se na Šumavě začalo dařit - jestliže ve letech 1992 – 1993 tu žilo kolem 75 jedinců, tak v roce 1995 se už početnost populace v jihozápadních Čechách odhadovala na 70 – 100 a v roce 1998 na 120 – 150 kusů, přičemž rysové osídlili plochu větší než půl milionu hektarů. Toto území zahrnovalo kromě Šumavy i Pošumaví, Český les, Blanský les a nová populace vznikla i v Brdech. Samostatnou kapitolou je výskyt rysa v NP Podyjí, kam byli v letech 1994 – 1995 ilegálně vypuštěni rysové uměle odchovaní v ZOO, kteří se dokázali adaptovat na přírodní podmínky, obstarat si obživu a několik let zde přežívali. Jedná se však o velmi malé území a v současné době tu žádný rys nežije, i když poslední dobou byl zaznamenán jeho výskyt na rakouské straně hranice.

Celkově se stavy rysů v ČR od roku 1998, kdy u nás vrcholily (130 – 150 kusů), nevyvíjí optimálně. Přestože by bylo logické, kdyby se jejich počet nadále zvyšoval a mladí jedinci obsazovali nová teritoria, stal se pravý opak - jejich počty poklesly zhruba o 30 %.

V důsledku stále probíhajícího pytláctví se v současné době vyskytují v ČR jen dvě stabilnější rysí populace - v Beskydech a v jihozápadních Čechách, v Českém Švýcarsku je rys na pokraji vymření a situace v Jeseníkách si žádá podrobnější výzkum. Celkový počet rysů v ČR je již tedy opět pod hranicí 100 kusů.

Medvěd hnědý

14. listopadu 2006 tomu bylo přesně 150 let, kdy byl na Šumavě zastřelen poslední medvěd na území Čech, jinde v Čechách byl však medvěd vyhuben mnohem dříve, většinou už v průběhu 17. a 18. století. Naopak na Moravě, kam medvědi měli možnost přicházet ze Slovenska, se udrželi déle. Poslední tam padl až koncem 19. století, konkrétně roku 1893 v panství Hukvaldy. Do Beskyd se medvědi vrátili díky expanzi slovenské populace v 70. letech 20. století, ojedinělé potulky byly však nepravidelně zaznamenány již dříve. Nyní se v Beskydech, jakožto jediné oblasti ČR s pravidelným výskytem, trvale vyskytuje 2–5 jedinců, kteří zde i přezimují. Sousední Slovensko se škálou vhodných biotopů a provázaností s jádrem karpatské populace obývá asi 700 medvědů hnědých.

Současné rozšíření medvěda hnědého (Ursus arctos) v ČR v letech 2000- 2003 (Červený, Vaňek & Hošek 2005, Vesmír 84 (11).

                                                                                                                                                                                        Zdroj: www.selmy.cz